Očkování je považováno za jeden z nejzásadnějších objevů novodobé medicíny. Spolu se zavedením antibiotické léčby a upravené vody vedlo v minulém století k výrazné redukci výskytu infekčních chorob v ekonomicky rozvinutých zemích.
Přes nesporné úspěchy se očkování stává v posledních desetiletích předmětem častých polemik. Informace, o které se opírá antivakcinační hnutí, pocházejí většinou z neověřených, nerecenzovaných zdrojů (hlavně internetové stránky a sociální sítě) a jsou z velké části výsledkem chybného pochopení nebo neznalosti problematiky.
V následujícím příběhu si představíme přínosy i negativa očkování, a také fakta a časté omyly s ním spojené.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) očkování celosvětově zabraňuje až 3 milionům úmrtí na infekční choroby ročně. Proti potencionálně smrtelným chorobám, jako jsou záškrt, dávivý kašel, tetanus a spalničky je vakcinováno přes 80% globální dětské populace.
Díky očkování byla v 2. polovině 20. století eradikována jedna z nejzákeřnějších infekcí lidské historie – pravé neštovice (variola). Roční počet úmrtí na variolu na evropském kontinentu před zavedením očkování se pohyboval kolem 400.000, ještě v dvacátém století si nemoc celosvětově vyžádala odhadem 300 – 500 milionů obětí.
Výskyt další nebezpečné choroby – poliomyelitidy (dětská obrna) – se do roku 2012 podařilo omezit na několik málo zemí (Afghánistán, Pakistán, Nigérie), plán brzké kompletní eradikace choroby se pravděpodobně nepodaří splnit kvůli destabilizaci zdravotního systému v mnoha zemích Afriky a blízkovýchodním regionu.
V roce 2014 byl dokonce WHO oznámen nárůst v počtu zemí s výskytem poliomyelitidy na deset a to v důsledku výpadků vakcinačního programu v zemích zmíněných regionů.